Limity svého štěstí jsme my

Když si představím, co všechno lidé dokáží a co už dokázali, napadá mě otázka, kde jsou hranice. Kdy přijde nějaký konec, nějaký mezník. Kdy narazíme a zjistíme, že už není kam jít. A jestli někdy takový konec vůbec přijde...

Proč by vlastně měl. Třeba žádné limity neexistují. Třeba vlastně vůbec neexistují hranice a omezení tak, jak je známe. Možná je to jen otázka toho, co si dokážeme představit a jak daleko necháme zajít vlastní fantazii. Třeba všechno co žijeme, každá událost našeho všedního dne, závisí jen na naší představivosti a schopnosti „vidět“.

            Často se v myšlenkách vracím k experimentu D.Simonse o Neviditelné gorile (pokud neznáte, tak informace přímo od zdroje naleznete na http://www.theinvisiblegorilla.com/ ). Jak je možné, že tak velké procento lidí „nevidí“, dokud je někdo neupozorní? Anebo lépe, nebudu se ptát, jak je to možné, na to už se ptalo mnoho lidí přede mnou. Spíše se budu ptát, jak často se nám takováto slepota děje v každodenním životě. Jak často se můžeme dostat do situace, kdy bychom možná spatřili něco výjimečného nebo alespoň zajímavého, ale naše oči nejsou připravené vidět a naše další smysly nejsou připravené vnímat, cítit a prožívat. Jak často si sami vytvoříme bariéry a limity, prostřednictvím kterých potom vysvětlujeme a vnímáme svůj život?

            Takovýchto a podobných otázek bychom si mohli položit bezpočet. A donekonečna bychom nacházeli nové otázky a možná i nová vysvětlení, proč tomu tak je. Proč nevidíme, neslyšíme nebo necítíme všechny věci kolem sebe, a proč vnímáme jen ty vybrané. Možná by bylo zajímavé, se takto ptát, ale ještě zajímavější je zkusit to změnit. Zkusit naladit své smysly na jinou frekvenci. Zkusit být pozornější a všímavější. Udělat první krok, jít trochu naproti a pak čekat, co se stane.

            Nedalo mi to, a před týdnem jsem si řekla, že to vyzkouším. Že zkusím změnit své nastavení, zkusím vidět a vnímat více. Ale jak na to? A tak mě napadlo, že si dám takový soukromý úkol. Každý den najdu v průběhu dne 10 věcí, které mě potěšily, pobavily, vyvolaly úsměv na mé tváři anebo třeba zahřály na duši. 10 věcí, za které by třeba stálo někoho pochválit. Nic víc. A co se stalo?

            Najít každý den 10 věcí není obtížné, je to jen nový návyk, který si vytvářím. Takže byly dny, kdy jsem jich 10 našla raz dva. A pak takové dny, kdy jsem si na svůj závazek vzpomněla až odpoledne a o to bylo obtížnější dát dohromady 10 takových situací. Celkově však, kdykoliv jsem začala hledat 10 pozitivních věcí, změnil se i můj den na mnohem pozitivnější. Začala jsem jinak vidět. Ostatně i v tuto chvíli, když píšu tento článek, mění se moje nálada a nastavení. Dnešní ráno pro mě nebylo zrovna optimistické, ale už na tom pracuji a sama nastavuji, jaký bude nakonec můj celý den. Už teď mám úsměv na tváři. Protože jsem se sama rozhodla, že tomu tak bude. Tím, že jsem začala hledat, že jdu naproti.

            A proč to sdílím s Vámi? Protože každý z Vás má dnes ráno svoji šanci změnit svůj den. Jste to právě Vy, kdo teď rozhoduje o tom, jaký bude. A pokud si díky těmto pár řádků jeden z Vás vybere, že jeho dnešní den bude o něco pozitivnější a lepší, bude to znamenat rozdíl i pro mě.